Historie vinařství v Čechách

Počátky českého vinařství se vztahují, dle pověsti k roku 892, kdy kníže Bořivoj slavil narození svého syna Spytihněva a byl při této příležitosti obdarován moravským knížetem Svatoplukem sudem výborného moravského vína. Bořivojova manželka Ludmila, dle pověsti, přála rozvoji vinařství a na první vinici, založené tehdy v Nedomicích u Mělníka se měl zaučovat vinařskému umění i její vnuk sv. Václav. Ze stejné doby pochází také 60 - 70 cm široká terasovitá políčka, která byla objevena při archeologickém výzkumu na jižním svahu Pražského hradu. Padle všeho jsou pozůstatkem po jedné z prvních vinic, existujících na tehdejším pražském území.

O vinicích a jejich zakládáni je zmínka z počátku l2.stol., kdy král Vladislav zakládal klášter na Strahově a daroval mu mj. i půdu na založení vinic. Krátce po Strahovském klášteře zakládají své vinice na Petříně a na Újezdě i johanité a cisterciáci z Plas, a to rovněž z daru krále Vladislava. Také v zakládací listině Litoměřické kapituly při kostele sv. Štěpána z roku 1057 je pamatováno na vinice.

Kolem 60.let l3.staletí přivezl vinnou révu z Rakous král Přemysl Otakar II. a nechal ji osázet vinici na Zbraslavi. O velký rozvoj vinařství v Čechách se zasloužil i císař Karel IV., který přivezl vinnou révu až z Burgundska a nechal ji vysázet v Praze i na Karlštejně. Ve viničním řádu ze dne 16.2.1558 vyzýval všechny majitele zemědělských pozemků v okruhu tří mil od Prahy k zakládání nových vinic. Těm, kdo této výzvy uposlechli, sliboval značné hmotné výhody. Zakladatel vinice byl osvobozen na 12 let od všech poplatků a teprve později odváděl 12 litrů vína z korce králi a desátky tomu, komu patřil grunt. Král Karel IV. vydal také přísná nařízení proti všem, kteří by vinicím mohli jakkoli škodit. Do vzdálenosti 33 km od pražských hradeb spadaly pod pravomoc pražského perkmistra veškeré vinařské záležitosti, a tak do jeho působnosti spadala i města, která z popudu Karla IV. začala zakládat vinice (Beroun, Slaný, Říčany, Brandýs, Kostelec nad Černými lesy, Český Brod, Velvary a dokonce i Mělník).

Podpora vinařského podnikání otevřela rozhodujícím způsobem městu cestu k ovládnutí příměstské zóny, a to hospodářsky. Kromě konkrétního zisku zde bylo i uspokojení z dobře uloženého majetku.

Původně byl jeden perkmistr viničních hor a to ze Starého města pražského, který měl za úkol vyhledávat vhodné pozemky ve všech českých městech a působit na jejich přeměňování na vinice. Ale tak, jak rychle postupoval rozvoj vinařství, tak byli záhy voleni v každém městě vlastní městští perkmistři spolu s pomocníky ke střežení dodržování viničních řádů, původně nepsaných, později pak sepisovaných do artikulů viničních. Jedním z nejstarších je usnesení z roku 1496, které obsahuje dohodu o tom, že odměnu za jednotlivé práce bude určovat perkmistr a konšelové se 4 přísežnými vinaři. Bylo zde i ustanovení ke kontrole jakosti vína a jeho zdravotní nezávadnosti, které bylo jedním z prvních nařízení tohoto druhu v Evropě.

Roku 1526 došlo k dalšímu doplnění ustanovení, které bylo zaměřeno na ochranu místních vinařů před dovozem rakouských a uherských vín, o což se pokoušel již Karel IV. Dále se měla dovezená vína koštovat na jakost a na zdravotní nezávadnost. Než se začala šenkovat, měla být oceněna perkmistrem. Také Židé, kteří dříve mohli dovážet pro svou potřebu vína po celý rok, měli nyní kupovat pouze víno pražské.

Po celé l6.století byl pražskými nákladníky vinic veden boj proti porušování zákazu omezeného dovozu cizích vín. Nakonec se tento problém částečně vyřešil zřízením obecního sklepa, kde se mohla cizí vína prodávat bez omezení a zisk pak přicházel do důchodu obce. Od roku 1547 byl perkmistr viničních hor dosazován panovníkem.

V té době české a hlavně pražské vinařství, jakož i vinařství některy‘ch jiných českých měst, se dostávalo do vrcholového stádia, a zároveň se začaly ukazovat některé krizové jevy. Úrodnost vinic klesala, protože většina z nich byla přestárlá. Nákladníci šetřili na nákladech a zanedbávali viniční práce, majitelé vinic se často měnili, byl nepořádek v registrech. Tyto a další problémy se snažil řešit mandát císaře Rudolfa II. z roku 1590, kterým bylo vydáno nařízení pro zakládání urbářů městských vinic. Nadále přetrvávaly problémy s dovozem cizích vín a to hlavně uherských a rakouských. Stoupaly náklady a tím docházelo k poklesu zisku.

Od počátku l7.století začíná být běžným zvykem stavět si na vinicích venkovské usedlosti. Příznivý vývoj českého vinařství, hlavně pražského, narušila třicetiletá válka. Zpustošené vinice se ani v dalších staletích nevzpamatovaly. Plocha městských vinic začala stagnovat a postupem času i nezadržitelně klesat. Chyběly finance a často i pracovní síly. Naopak venkovské a panské vinice byly i po této válce obnovovány a velice často i rozšiřovány.

Přestože se ve druhé polovině l9.století projevilo v odumírajícím českém vinařství dočasné oživení, netrval tento stav dlouho. Dnes jen místní názvy či názvy usedlostí nám ukazují, kde se původně rozkládaly vinice. Od roku 1990 nejsou vinohrady v České republice obnovovány ani tak, aby byla zajištěna jejich prostá reprodukce. Plocha nových výsadeb se snižovala až do roku 1993, a to zejména proto, že nákupní cena hroznů značně poklesla. Od roku 1994 začaly ceny hroznů opět stoupat, což se projevilo na postupném zvětšování plochy obnovovaných vinic. Optimální výměra vinic v České republice by měla být cca 16 000 ha.

Od roku 1996 se začala obnovovat vinice Máchalka ve Vysočanech na Praze 9. Snahou družstva “Svatý Václav” je navázat na slavnou tradici pražského vinohradnictví a vytvářet zároveň i část nového životního prostředí, které bude plnit ozdravnou funkcí ve vztahu člověka k přírodě a městu a zároveň obnovit historíckou zeleň, kterou zde vinice drive vytvářely.