Historie pražských a vysočanských

vinic

Víno opěvovali a na něm si pochutnávali již naši předkové.Ve starých letopisech se můžeme dočíst, že prý se pěstovala réva vinná v Praze již v době zrodu města, na přelomu 9. a 10. století. Velkou zásluhu o pražské vinice měl český král a římský císař Karel IV, za jehož panování dochází k největšímu rozkvětu pražského vinařství. Již po roce 1333 nechal císař Karel IV. přivézt nejlepší odrůdy révy vinné z Francie a Rakouska a rozdal je vinařům. Z 16. 2. 1358 je jeho nařízení zakládat vinice na veškeré volné půdě, a to do vzdálenost tří mil od Prahy.Zakladatel vinice byl osvobozen na 12 let od všech poplatků a teprve později odváděl 12 litrů vína z korce králi a desátek tomu, komu patřil grunt. Díky tomuto privilegiu se okolí města stalo jednou z největších vinařských oblastí v Čechách. Tato konjunktura trvala až do třicetileté války. Zároveň vydal císař Karel IV. přísná nařízení proti škůdcům: “Kdož by na vinicích jakoukoliv škodu, buď malou, nebo velkou, tropil a byl-li přistižen ve dne, měl ztratit pravou ruku, leda by ji vykoupil 20 kopami peněz. Stala-li se škoda v noci, měl propadnout hrdlem a statek jeho spadnout na purkmistra. Byl-li při škodě zabit, ten kdo ho zabil, neměl o nic přijít než o dva haléře, které měl na jeho mrtvolu položit.” Také Vysočany měly ve středověku své vinice, protože zdejší půdní podmínky byly velmi příznivé pro pěstování révy viiné.

V Praze se vyrábělo samozřejmě víno červené i bílé. Pražští vinaři mívali ve svých sklepeních opravdu železné zásoby. Například jen v roce 1579 byl výnos vína ze všech pražských vinic 60 000 hl. vína. Vína se nejenom ošetřovala, ale také vylepšovala. Například se doporučovalo k získání lahodnosti vína dát jednu libru bílé hořčice do svídnického sudu, dát hrnec mléka a hrst čisté mouky a soli a vše smíchat, vlít do sudu a míchat s kvasnicemi, aby bylo víno lahodné. Když někdy víno “vláčkovitělo”, bylo třeba je vyčistit, a tak se doporučovalo hlavně dokonalé větrání sklepů, nebo zavěšovat do sudů s vláčkovitým vínem mech anebo přidat do vína sušené trnky roztlučené v hmoždíři. Na opravu kalného vína se k vyčištění používaly tlučené mandle a nebo rýžový popel. Smrduté víno se napravovalo třískami jalovce. Sladkost vína se měla udržovat kousky olova. Když se víno tzv. “bouřilo” přidával se drobný písek. Na vinicích se budovaly viničné domy. Viničné domy od 16. do 19. století byly vlastně letovisky Pražanů, byly jakýmsi rekreačním zázemím. Je to jev v Čechách ojedinělý, neznáme jiné takové případy ani z oblastí, kde se réva vinná pěstuje dosud. V severočeské oblasti i na Moravě se stavěly nejvýše vinné sklípky či chatky, ale nikoliv stavby větší. Podobné stavby nenajdeme ani u středoevropských měst.

Také Vysočany měly své usedlosti: Čvančarka, Hytlovka, Krocínka, Flajšnerka a další. Na rozhraní 16. a 17. století vlastnil vinici Krocínku Václav st.Krocín z Drahobejle. Vinice byla rozdělena na Horní a Dolní Krocínku. Při Horní Krocínce stával vinný lis a jakási kamenná vížka. Asi kolem 18. století byla vybudována u vinice usedlost, pozdější hospodářský dvůr čp. 58. Z dalších zdejších vinic můžeme jmenovat Fišpánku a Michalku. K roku 1890 se uvádí ve Vysočanech 9 jiter vinic, tj.1 094 sáhů. Bedřich Frey rytíř z Freyenfelsu, který zde měl středisko svého rozsáhlého majetku a platil z něj roční daň celkem 2 878 zl. (1890), zde vlastnil velmi rozsáhlé a vyhlášené vinice.K tomuto roku bylo ve Vysočanech 34 usedlostí. Z odrůd révy vinné se na zdejších vinicích pěstovalo burgundské bílé a modré, chrupka bílá, vavřinecké ranné, jakubské modré, muškátové zelené a žluté a portugalské ranné.

Vysočanská vína měla pověst chvalitebnou. K roku 1900 zde byly 3 dvory: čp. 1. dominikánů u sv. Jiljí v Praze – 46 ha půdy, čp. 69. Flajšnerka M.Fleschnerové – 61 ha půdy,. špitálský dvůr nadačního velkostatku Hrdlořez (řídil se deskami zemskými) – 118 ha půdy. Dne 15. 11. 1891 byl založen Vysočanský závod Evžena Taubera a rady Brandla na zpracování vína. Od roku 1969 České vinařské závody, které byly zrušeny až v roce 1996. Městský znak Vysočan, udělený v roce 1903 císařem Františkem Josefem I. obsahuje v dolní stříbrné části na třech zelených pahorcích tři vinné keře s hrozny jako upomínku na někdejší příslušenství zdejších kdysi hojných vinic ke královskému úřadu hor viničních. Právě toto by mělo být zavazující připomínkou k tomu, aby se navázalo na odkaz zdejších vinařů a na slávu vysočanských vinic, aby jejich obnova přispěla velkou měrou k zlepšení přírodního prostředí v prostoru dnešních Vysočan.

sepsala Helena Sochorová